Ráno mě byla navštívit moje milá kamarádka Renča - daly jsme si spolu polívku, ona je vděčná konzumentka mých výplodů - a hlavně Kamarádka do nepohody. Příjemně mi uběhly necelé dvě hodiny.
Pak odfrčela za svými pracovními povinnostmi, a já se pustila do praní a do vyřizování. S radostí jsem zjistila, že paní Dr. z Bulovky mi odpověděla na email, má pro mě tu lékařskou dokumentaci potřebnou pro pojišťovnu. Po chvíli mi Šárka - moje účetní z bývalé firmy poslala emailem chybějící výplatní pásky potřebné pro pojišťovnu! Takže mám potřebné dokumenty skoro doma, vypadá to nadějně.
Pak mi volala Mája, a už je na čase nasadit paruku a frčet pro Vikíska, který má dnes výjimečně hudebku. V rychlosti popadnu plastikovou nádobu, do které mu chci vzít oběd.
Venku je strašná kosa, mlha a smog, ale mě je v paruce a čepici hezky teplo. Na sobě mám džíny, které na mě strašně plandají... Od začátku mojí nemoci jsem shodila asi 12 - 14 kg. Nevím to přesně, protože jsem se v období mého největšího "rozkvětu" už ani nevážila. Spíš jsem to jen odhadovala.
Asi 8 kg jsem shodila tou dietou - pitím zeleninových šťáv podle Breusse. Teď když jím makrobioticky jde váha celkem pomalu dolů, což je normální, ale asi 2kg padly tenhle víkend, kdy jsem jedla jako vrabec. Objednala jsem se k mému dietologovi, panu Zerzánovi na pondělí, abych s ním zkonzultovala podrobněji jídelníček.
Ve škole vyzvedávám Vikíska, pak mu jdu pro oběd do plastové krabičky a hezky domů. Doma se Viki v klidu nají, má bramborovou kaši a plátek masa. Fafa přijel docela pozdě, jel z Holešovic do Libně skoro 40 minut, je děsná zácpa, lidi si asi berou auta, protože nechtějí čuchat ten smog :-)
Konečně přijel Fafa a odváží Vikíska na hodinu kytary.
Pak vařím oběd, přišli naši, povídáme si, otevřela jsem láhev vína, vůbec mi nevadí, že jsem si sama nedala. Pak zpíváme písničku "Důvěřuj se v Pána".
Pak naši odcházejí, přichází Erička a jdeme si spolu na půl hodiny schrupnout, potom musí na tréning.
Já peču čočkový nákyp, muffiny, dělám dětem k večeři knedlíky s vejcem,
mezitím mám pár dalších telefonátů a skypů. Sama jsem si dala u počítače čočkový nákyp, trochu suché rejže a pickles, byla jsem docela líná něco speciálního vařit... a to jídlo u PC... to není moc podle zásad makrobiotiky, ale když já děsně nerada jím sama, a když tu nikdo není, tak aspoň vyřizuju emaily.
Pak přišel Fafa a začal si vařit: vepřové výpečky na pánvičce, které děsně prskaly a jeden rozžhavený škvarek mu přistál na ruce, nakonec do toho přidal vodu, aby měl "sós", k tomu si dal jednu jitrnici, do toho si přidal celozrnnou rýži, trochu čočkového nákypu a navrch ještě zbytek vaječné omelety z včerejška. Přitom prohlašoval, že pro člověka je nejzdravější, když jí to co mu chutná, a kdyby měl někdy nějaké onemocnění, které by mu bránilo jíst to, co mu chutná, tak by snad radši ani nežil. Pak si to všechno naložil na talíř, vepřové výpečky podivně páchly a Erička prohlásila: "tati, ty jíš jako čuník.. to je vždycky v těch kreslenejch filmech, jak ty prasata dostanou naloženo všechny zbytky z kuchyně, jak z toho ještě trčí ty rybí kosti".. a že kdyby měla na výběr mezi tátovou a mojí stravou nebo smrtí hladem, tak by si radši vybrala tu moji... :-)
No obdivuju jeho žaludek, ale myslím si, že zrovna on je člověk, kterej může jíst povidlový buchty, zapíjet to tekutým sádlem a navrch si dát půl litru tekily, pak si půjde blaženě schrupnout a bude fit.
Teď hrajou všichni v kuchyni domino, místo čučení na televizi... asi to nikoho nebaví tísnit se tady v té miniaturní místnůstce, kde jsou jenom dvě židle... hurá :-)
Já dodělám kuchyň a jdu spát.
výhledy na staveniště - jakpak to tu asi bude vypadat za půl roku?
Starý tovární komín. Je hezký. Někdy si dám práci a vyfotím ho pořádně.
